Desiderium intimum 51.B/3

Napsal Severus versus Alan... (») 30. 7. v kategorii Desiderium intimum, přečteno: 31×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

DI - kapitola 51. B - část III.

Harry otevřel oči a s rozhodností se podíval na knihu ležící před ním. Písmena mu tančila před očima. Pokusil se něco přečíst, ale nedokázal se soustředit. Jeho myšlenky se vracely ke knížce, kterou četl v noci, a zejména ke kletbě Legilimens Evocis. Včera se dozvěděl vše, co bylo potřeba, aby tu kletbu zvládl. Naneštěstí stránky s podrobnými pokyny, jak se ji naučit a jak ji vytvořit, někdo vytrhl. Ale samotná teorie stačila. Musel cvičit. A to hodně cvičit, jestli věřil textu. Ale jak to měl udělat? Přeci nemůže cvičit na sobě.

 

Ten problém ho natolik trápil, že mu nedovoloval soustředit se na něco jiného. Hlava ho bolela čím dál víc, a oči se mu zavíraly. Seděl sám v rohu knihovny. Bylo ještě příliš brzy na to, aby tu potkal nějakého studenta.

 

A co jiná zakletí? Včera se zběžně podíval na nějaké svazky o nejsmrtelnějších kletbách a samotné spisy stačily k tomu, aby se mu udělalo špatně. Nedokázal si představit, jak by nějaké takové zakletí mohl na někom použít. Nebyl by schopný ho použít ani na brouka, natož na člověka. Ale jak se má cokoliv naučit, a necvičit? Měl dost teorie, chtěl praxi.

 

Znovu se podíval na text věnovaný vázacím kouzlům. Písmena se mu rozmazávala před očima a hlava těžkla jako kámen. Složil ruce na stůl a položil na ně hlavu, zamžoural očima a snažil se soustředit na popis způsobu použití kouzla, které oběti svázaly nohy a ruce.

 

Než se zorientoval, jeho oční víčka klesla a on se propadl do hlubokého, neklidného spánku.

 

*

 

"Harry!"

 

Harryho vědomí se pomalu vracelo do jeho těla. Byl obalen zemitě kořeněnou vůní. Znal tu vůni. Byla to Severusova vůně. Cítil ji vždy, když se k němu přivinul. Když ležel v jeho posteli. Když byl hned vedle něj.

 

Nechtěl se vzbudit. Nechtěl ještě vstávat. Bylo mu tak dobře. Severus… byl u něj, tak blízko…

 

"Harry!"

 

Harry otevřel jedno oko. Něco se mu tisklo k tváři. A bolel ho krk. Otevřel druhé oko a spatřil před sebou písmena v rovných řadách. Kniha. A pak dřevěný stůl.

 

Co se stalo? Přeci ještě před chvílí byl v komnatách Sev…

 

Zamrkal a s obtížemi zvedl hlavu. V dálce spatřil regály s knihami. Knihovna. Byl v knihovně. No, ano.

 

Ale… ale něco se změnilo. Knihovna voněla Severusem. Neměla by tak vonět. Normálně voněla prachem a starými pergameny. Zavřel oči a zhluboka se nadechl té známé, velmi silné, kořeněné vůně, užíval si ji a cítil, jak se pod jejím vlivem jeho celé tělo uvolňuje.

 

Jeho srdce se zrychlilo, když si náhle něco uvědomil. Ta vůně… byla intenzivní. Necítil by ji z dálky. Snape musel… musel stát vedle něj!

 

Otevřel prudce oči a rozhlédl se okolo. Hermiona stála vedle něj. Dívala se na něj překvapeně. Harry polkl, cítil jednoznačnou úlevu, ale současně… zneklidnění. Neuklidnil se. Rozhlédl se po celé knihovně. Jeho oči cestovaly od regálu k regálu, hledaly temný skrytý stín. Ale neviděl ho.

 

To není možné. Snape tady musel být. Cítil to každou buňkou těla. Musel tu být ještě před chvílí! Někde, velmi blízko! Musel jít k němu, když spal! Ta myšlenka způsobila, že jeho srdce začalo bít ještě rychleji. Pomalu zavřel oči a zhluboka se nadechl vzduchu prosyceného mužovou vůní.

 

Oh bože, co se to s ním dělo? Neměl ponětí, že sama vůně v něm může vyvolat takovou reakci… Měl pocit, že brzy sklouzne ze židle a…

 

"Harry, jsi v pořádku?" Zeptala se Hermiona nejistě. Tiskla v rukou několik knih.

 

"Ano," zamumlal chlapec a cítil, jak se mu točí hlava. "Prostě jsem si četl a… usnul jsem."

 

"Můžu si přisednout?" Zeptala se. Když Harry přikývl, dívka se rozzářila, položila na stůl štos knih a posadila se vedle něho. Chvíli se na něj dívala, jako by bojovala sama se sebou a pak řekla: "Viděla jsem Snapea. Vycházel z knihovny. Všimla jsem si, že tu teď bývá často," řekla a pozorně sledovala Harryho. "Včera jsem ho tu taky viděla. Na chvíli vešel, nějakou dobu se rozhlížel a odešel. Třikrát během celého odpoledne."

 

Harry nemohl dát najevo, jak se ho její slova dotýkají. Cítil, jak ho polévá vlna ledového strachu.

 

Takže měl pravdu! Snape za ním musel přijít! Musel stát vedle něj a dívat se, jak Harry spí… A hledal ho tu i včera.

 

Sakra!

 

Snažil se zachovat neutrální výraz a pokrčil rameny.

 

"Profesoři mají právo chodit do knihovny."

 

Hermiona to nekomentovala. Stále se na něj dívala tím hodnotícím pohledem, který srdečně nenáviděl. Jako by se ho snažila rozebrat na kousky a spatřit, co je uvnitř.

 

"Víš… zdá se mi, že lituje toho, co udělal," ozvala se nakonec tiše a nejistě, jako by se snažila zjistit, zda led, po kterém našlapuje, se pod ní za chvíli nezlomí. Harry neodpověděl. Zíral do knihy ležící před ním, ale neviděl žádná písmena. Jedině rozmazanou čerň. "Harry…" Hermiona udělala pauzu, jako by zvažovala každé slovo. "Vím, že chceš, abychom ti dali pokoj, ale…" polkla. "…bojím se o tebe. Nemůžu se dívat na to, jak trpíš. Vidím to. V každém tvém pohledu. V každém slovu, gestu. Nepopírej to," dodala rychle, když už Harry otevíral ústa, aby to udělal. "Víš, já na té hodině byla taky. Viděla jsem, jak se zachoval. Viděla jsem, jak se na tebe… dívá." Zdálo se, že každé slovo jí dělá ohromnou potíž, ale snažila se ho vyslovit za každou cenu. "Tak se nechová někdo, kdo… tě nenávidí." Harry se kousl do rtu a cítil, jak mu cosi těžkého padá do žaludku. "Víš, dlouho jsem nad tím vším přemýšlela a… prostě… chtěla bych, abys byl šťastný. A když vidím, v jakém jsi stavu… nemůžu to snést. Nemůžu snést, jak jsi zničený, a chtěla bych ti říct, že jsem si všimla nějakých změn v jeho chování. A myslím, že bys o tom měl přemýšlet. Zdá se mi, že… že…" Znovu se zastavila, jako by ji to, co chtěla říct, nechtělo projít hlasivkami. "Že mu na tobě záleží."

 

Harrymu bušilo srdce v hrudi. Ztěžka polkl přes bolestně stažené hrdlo.

 

Ona nic nevěděla. O ničem neměla ponětí. Nevěděla o mučení, o urážkách, o zakrvácených Smrtijedských šatech, o uspokojení ze způsobení bolesti… Viděla jen to, co Snape chtěl ukázat, a naivně mu sedla na lep. Harry věděl, že se ho pokouší povzbudit, ale její slova s ním ani nepohnula, protože nebyla objektivní. Neznala Snapea jako on. Mohla jen sledovat rozehrané představení, ale nikdy se nedozví, co se děje za kulisami. Ale Harry to věděl. Věděl, že Snapeovi na nikom nezáleží.

 

Písmena se před jeho očima zaostřila.

 

"Myslíš, že kdybych hůlkou otočil vícekrát, bylo by to kouzlo mocnější?" Zeptal se a díval se na obrázek znázorňující pohyby hůlkou.

 

Hermiona se ozvala až po dlouhé chvíli.

 

"Myslím, že to záležím na tom, zda to sám chceš."

 

Harry se dál díval na kresbu, ale už ji neviděl. Zavřel oči a ještě jednou se nadechl té vůně.

 

"Nevím."

 

***

 

Harry nechtěl jít spát. Nedokázal si představit, že by mohl pokojně položit hlavu na polštář potom, co se mu posledně zdálo. Ne, nezvládl by další takový sen. Raději dal přednost tomu, využít ten čas produktivně a druhou noc strávil v Zakázané sekci, a vstřebával obsah knih o Černé Magii. Nad ránem na několik hodin usnul, byl příliš unavený a probudil se na podlaze, zmrzlý a unavený. Podařilo se mu vrátit do ložnice, aniž by zatím kdokoliv vstal a předstíral, že v ní strávil celou noc. Ron mu samozřejmě během snídaně nezapomněl připomenout, že vypadá tak, jako by přes něj přeběhlo stádo třaskavců, ale Harry dělal, že to neslyší. Hermiona vypadal čím dál víc mrzutěji a dokonce navrhla, aby zašel za madam Pomfreyovou, ale jeden ostrý pohled stačil, aby se o tom už víc nezmiňovala.

 

Hodiny… se mu podařilo nějak přežít. Věštění bylo stejné jako obvykle, na Dějinách si trochu zdřímnul, a na Přeměňování opakovali přeměnu zvířat v různé předměty. Překvapivě rychle se mu podařilo změnit zvíře na polštář. Ani se nedivil, proč.

 

K jeho překvapení ho po hodině zastavila McGonagallová a zeptala se ho, jestli se cítí dobře, protože vypadá jak chodící mrtvola. Harry zamumlal, že se v poslední době hodně učí a je trochu unavený. Nevěřila mu, usoudil to ze zvednutého obočí, ale naštěstí ho nechala být.

 

Zbyly ještě Lektvary. Harry doufal, že Snape nemá v plánu hrát stejné divadlo, které udělal na poslední hodině.

 

Bylo to ale ještě horší.

 

Už od chvíle, kdy vešel do třídy, na sobě Harry cítil jeho pohled. Rozhodl se, že se tentokrát nenechá rozhodit, a šel si vyzvednout ingredience do skladu. Ale nebyl to Snapeův pohled, který mu znemožňoval soustředit se na práci. Spíše to bylo mužovo chování. Bylo... ještě divnější než minule. Snape se zdál být neustále ztracený v myšlenkách. Během celé hodiny jim neřekl ani slovo, kromě 'Redukující Lektvar. Ingredience jsou na tabuli. Do práce.' a pak se usadil za katedrou, sklonil se nad pergameny, a zvednul od nich pohled jen občas, rozhlédl se po třídě, nejdéle ho nechal na Harrym a pak obrátil pohled do zdi a přes pár dlouhých chvil se prostě díval do nikam.

 

To bylo… deprimující. Dokonce i Levandule a Parvati si mezi sebou začaly šeptat, a občas se k Harryho uším dostaly střípky rozhovoru, ve kterém se opakovalo jedno slovo: "Snape".

 

Hlava, která Harryho bolela už od samého rána, teď už pulzovala. Připadalo mu, že se v ní něco zvětšuje a snaží se mu ji rozervat. Jako by ho někdo mlátil kladivem zevnitř.

 

Sundal si brýle, několikrát si promnul oči a znovu si je nasadil. Téměř okamžitě na sobě pocítil planoucí pohled Mistra Lektvarů, ale když vzhlédl, muž odvrátil zrak do stěny. Harry si všiml, že Snape obrací pero mezi prsty, zdánlivě úplně nevědomky. A že to dělá s čím dál větší nervozitou.

 

Hermiona se ho několikrát zeptala, jestli je v pořádku, protože neustále přerušoval svou práci, protíral si oči nebo masíroval spánky. Bolest se stávala nesnesitelnou. Pravděpodobně se nakonec bude muset pořádně vyspat. Už to dál nezvládne.

 

Hodina probíhala v úplném tichu, mimo jednoho incidentu. Nevillovi vybuchl kotlík. To nebylo velkým překvapením, v tomhle roce zničil už tři. Značně větší překvapení byla Snapeova reakce. Zareagoval až tehdy, když se na něj začali dívat všichni studenti. Zvláště Zmijozelové, kteří milovali, když jejich 'hlava domu' mučila toho 'žalostného Longbottoma'. Ale Snape nevypadal jako někdo, kdo by chtěl kohokoliv trápit. Vypadal spíš jako někdo, kdo se právě vrátil ze svých myšlenek. Odtrhl pohled od stěny, rozhlédl se po třídě a nedbale mávnou hůlkou k zničenému kotlíku, odstranil rozlitý lektvar a střepy, a pak se beze slova vrátil k předchozí činnosti, či-li zírání do stěny.

 

Neville se ohromeně rozhlédl, jako by hledal nějakou nápovědu, co má dělat teď. Nakonec si sedl, sbalil se a prostě čekal na zvonek, a vypadal jako by nevěřil, že ten žralok, který by ho měl přeci sežrat, prostě zamával ocasem a odplul.

 

Harry tomu nemohl uvěřit. Díval se na Snapea jako by ho viděl poprvé v životě. A mohl to dělat bez obav, protože všichni se teď na učitele dívali. Šeptání mezi studenty během několika minut utichlo a všichni se vrátili k práci. Všichni kromě Harryho. Pokračoval ve sledování Snapeovi tváře otočené ke stěně. Černé oči se rozhlédly po třídě a utopily se v Harryho očích. Nedokázal od nich odvrátit pohled. A nedokázal utišit ten křik ve své mysli:

 

"Přestaň se tak chovat! Přestaň! Přestaň!"

Po chvilce se mužovo obočí zamračilo, jako by na Harryho tváři spatřil něco, co ho překvapilo. Harry s největším úsilím odtrhl pohled od těch dvou, černých děr, které pohltily všechno světlo, a sklonil hlavu. Bolest v jeho spáncích pulzovala s takovou silou, s jakou bilo i jeho srdce. Ruce se mu třásly, když sahal po lahvičce s výtažkem z hřímala.

 

Ne, musí se uklidnit. Nedovolí mu ho rozhodit! Ne tentokrát!

 

Po několika minutách se mu podařilo zchladnout a nepodíval se na Snapea už ani jednou, dokud učitel neoznámil, že čas pro přípravu lektvaru skončil, a po té co od nich obdrží vzorky, jim rozdá testy, které psali poslední hodinu, a budou moci opustit třídu.

 

Tentokrát se Harry rozhodl, že ke katedře nepůjde. Ať si Snape myslí, co chce. Už se k němu nepřiblíží. Ne po tom, co se stalo minule. A hlavně ne potom, jak se Snape choval na dnešní hodině. Nebude riskovat. Dal svoji lahvičku Hermioně, sbalil se a čekal, až se všichni odevzdají vzorky a vrátí se na místa.

 

Snape mávl hůlkou a testy ležící na jeho stole se rozlétly ke všem studentům. Na Harryho lavici přistál pergamen. Téměř čistý. Věděl, že ten test zpackal, takže ho nepřekvapilo, když viděl v pravém horním rohu 'Troll'. Za to ho překvapilo to, co nalezl dole na samém konci svého testu. Rozvinul ho dokonce a široce otevřenýma očima se podíval na větu napsanou ostrým písmem a rudým inkoustem tak charakteristickým pro Snapea:

 

Chápu, proč trestáš mě, ale proč trestáš i sebe?

Harryho srdce sebou trhlo. Rychle zvedl hlavu a podíval se přímo do tmavých, černých očí.

 

To… to bylo něco jako rána pod pás. Snape si myslel, že je to nějaký trest, který může podstoupit, a pak bude všechno jako předtím? Jak mohl? Jak to mohl napsat? Jak mohl napsat, že Harry sám sebe trápí? On přeci trpí kvůli němu! Kvůli němu! Jen a kvůli němu! Protože Snape je zasraný zkurvysyn! Protože neměl tu slušnost se mu i jen omluvit za to, co udělal! Ne, on se rozhodl ho mučit! A teď za to viní Harryho! Ano, to byl jeho styl! Podlý bastard!

 

Vztek, který v něm planul, vyzařoval z jeho pohledu a po chvíli Snape překvapeně zvedl obočí. Zjevně takovou reakci neočekával.

 

Harry se chvěl. Vibroval hněvem. Měl chuť vytáhnout hůlku a proklít toho muže. Přimět ho, aby se svíjel, ječel a omluvil se za všechno. Udělat něco, aby navždy zmizel z jeho života a přestal ho pronásledovat! Chvíli mu trvalo se zorientovat, než si uvědomil, že pergamen v dlaních úplně rozdrtil.

 

Už tu nevydrží ani chvíli! Popadl svoji tašku a vydal se k východu, strčil do některých studentů, kteří za ním rozhořčeně vykřikli, ale Harryho to nezajímalo. Prostě šel dál, a toužil se dostat co nejdál. Co nejdál od toho jednoho člověka na světě, který tou jednou větou dokázal zničit nebo postavit jeho celý svět.

 

Zlomené srdce se může uzdravit, ale srdce, které bylo roztržené na půl, nenajde klid, dokud nenalezne to, co mu bylo odebráno a bez čeho nemůže být. Svou druhou polovinu.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel osm a čtyři