Desiderium intimum 58/2

Napsal Severus versus Alan... (») 30. 7. v kategorii Desiderium intimum, přečteno: 21×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

DI - kapitola 58. - část II.

Hermiona sledovala Harryho sedícího v lavici. Minuli už tři dny a on se stále choval nepřítomně. A téměř nic nejedl. Občas s nimi šel na jídlo, ale jen aby udržel své životní funkce, protože jedl méně než Křivolap. Ne, to nebylo trefné přirovnání. Každý jedl méně než Křivolap, s výjimkou Rona samozřejmě. Harry nejedl - on přežíval. A měla pocit, že jeho spánek byl také omezen na nutné minimum, neb měl neustále tmavé kruhy pod očima.

 

Na dnešních hodinách se také zdál absolutně nepřítomný. Teprve teď, když společně seděli ve třídě Lektvarů a čekali na příchod učitele, se cosi změnilo v rozložení jeho ramen a krku a vypadal, že je… napjatý? Ne, spíš zamyšlený.

 

Od čtvrtka neviděla Snapea ani jednou. Mnohokrát přemýšlela, co se s ním mohlo stát, a zda by už nebylo lepší, kdyby se na dnešní hodně objevil, anebo byl Harry v takovém stavu kvůli němu? Měla tolik otázek… Byla tak zaujatá obavami o Harryho, až se bála, že nevypracovala všechno, co měla.

 

Podívala se na hodiny. Minulo patnáct minut a ještě se nikdo neobjevil. Zmijozelové se zdáli být uvolnění a trochu pobavení. Přemýšlela, jestli to bylo dobré nebo zlé znamení. Možná už za nimi nikdo nepřijde? A možná se objeví profesorka McGonagallová, sesbírá zadání a znovu oznámí, že se hodina ruší? Hermioně se ten nápad nelíbil. Nechtěla ztratit další vyučování. Učebnici už znala nazpaměť, ale měla radši praktické lektvary, které by si potřebovala procvičit…

 

Její myšlenky byly přerušeny bouchnutím dveří. Všichni okamžitě zmlkli a otočili se. Všichni kromě Harryho.

 

Do třídy vešel Snape. Ve skutečnosti vpadl. Zabouchl za sebou dveře, a aniž by se zastavil, s povlávajícím pláštěm přešel ke katedře.

 

Hermiona ho pozorně sledovala, když kráčel mezi lavicemi dlouhými, rozhodnými kroky. Nevypadal nemocně… I když…

 

Snape se zastavil uprostřed třídy a chladně se rozhlédl po lavicích.

 

Hermiona se zamračila. I když… na pravé tváři si všimla jasné jizvy, která tam předtím nebyla.

 

Snapeův pohled se zastavil jen dva metry od ní. A Hermiona dokonale věděla, na koho se Snape dívá. Rychle přesunula zrak na Harryho. Chlapec se díval před sebe. Jako kdyby se nedíval na Snapea, ale skrz něj. V jeho očích nebylo nic než jen ledová lhostejnost a tvář postrádala jakékoliv emoce, ale přece… přeci by měl něco cítit… Ona sama slyšel, jak silně ji bije srdce!

 

Přenesla zrak zpět na Snapea, a když sledovala výraz na jeho tváři, cítila, jak se jí rozšiřují oči. Protože Snape… Snape se díval na Harryho se stejnou nenávistí, jako celých posledních pět let. A dokonce se jí zdálo, že tentokrát je nenávist větší než předtím. Jako by samotná Harryho přítomnost způsobovala, že se v něm, něco vařilo.

 

Jak... jak je to možné? Co se mezi nimi stalo?

 

"Profesorka McGonagallová vám na dnešní den zadala esej," řekl nakonec Snape. Jeho hlas byl tichý a chladný. Vytáhl hůlku a namířil ji k překvapeným studentům. "Accio eseje."

 

Z lavic, tašek a aktovek se začaly objevovat svinuté svitky pergamenů. Hermionina esej se ji vytrhla z rukou, přeletěla třídu a přistála na katedře. Snape je zvedl a začal je procházet. Nakonec jeden vytáhl, rozvinul ho, krátce se na něj podíval, opět ho svinul a… zamířil k jejich lavici! Zastavil se před Harrym a podíval se na něho z hůry s takovým pohledem, který způsobil, že Hermiona cítila mrazení na zádech… a pak hodil esej na stůl.

 

"Tohle jsou jen dvě stopy, Pottere. Mínus deset bodů za nedodělaný domácí úkol a dalších deset bodů, že jste nedodržel pokyny učitele."

 

Ve třídě panovalo ticho. Hermiona, naprosto překvapená vývojem, zírala na Harryho. A nejen ona. Celá třída se dívala na Nebelvíra a čekala na jeho reakci.

 

Harry pomalu zvedl hlavu a podíval se přímo do Snapeových očí a pak Hermiona spatřila, jak se Harryho tvář změnila, jak se ledová lhostejnost změnila v… pohrdání. Díval se na Snapea tak, jakoby muž pro něj v tuhle chvíli nebyl nikým.

 

A to, co udělal pak, nikdo nečekal.

 

Sáhl po své eseji, rozvinul ji a s klidem… ji začal trhat. Odhodil kousky na stůl, zvedl hlavu a znovu se podíval na Snapea.

 

"Teď mi můžete odebrat dalších deset bodů za ničení školního majetku," pověděl naprosto neutrálním tónem. Snape otevřel ústa, ale Harry byl rychlejší a dodal: "A dalších deset bodů za mluvení bez vyzvání. A nyní navrhuji, abychom začali s hodinou, protože se mi zdá, že každý s vašich studentů sem přišel, aby se něco naučil, a ne pro to, aby se díval, jak řešíte své osobní nepřátelství a předsudky. Profesore." Poslední slovo vyslovil takovým způsobem, jako by ho řezalo na jazyku a chtěl ho co nejrychleji vyplivnout, aby se zbavil jeho chuti.

 

Hermioně chvíli trvalo, než si uvědomila, že zírá s otevřenými ústy.

 

Snape nevybuchl, jako obvykle, když se mu pokusil některý ze studentů postavit, i když to, co Harry před chvíli udělal a řekl, se dalo kvalifikovat jako vážný pokus o sebevraždu. Ne. Snape přimhouřil oči, přeměnil je ve dvě úzké škvírky, a jeho pohled téměř pálil.

 

"Snažíte se blýsknout svou výřečností, Pottere?" Zeptal se jedovatým tónem. "Mohl byste se naučit spoustě nových slov, zatím co budete abecedně uspořádávat tematicky seřazené knihy v naší knihovně. Každý víkend do konce školního roku. Doufám, že váš rektorský talent tam nalezne uplatnění."

 

Koutek Harryho úst se neznatelně zvednul.

 

"Do konce školního roku? Jak chcete, profesore. Alespoň budu mít záruku, že pro mě nenachystáte jiné překvapení…"

 

Snape otevřel ústa, ale rychle je zavřel. Vypadalo to, že poprvé v historii nedokázal nalézt správnou odpověď.

 

Hermiona je oba sledovala.

 

Harry se díval na Snapea s největším pohrdáním. Tvář Mistra Lektvarů byla zkřivená hořkou nenávistí. Chovali se jako největší nepřátelé. Na jedné straně pohrdání… na druhé nenávist… O co tady šlo?

 

Nakonec Snape přetrhl pohled, ostentativně se odvrátil od Harryho a přešel doprostřed třídy. Se zlostí mávnul hůlkou k tabuli.

 

"Paralyzující lektvar. Užitečný při poskytování první pomoci obětem nejbolestnějších prokletí. Paralyzuje nervy, zeslabuje bolest. Máte hodinu na vaření. Do práce."

 

Beze slova se posadil k psacímu stolu, přisunul si štos esejí, zanořil pero do červeného inkoustu a začal číst.

 

Studenti se po sobě překvapeně podívali. Někteří, doufající, že hodina nebude, a už schovali své pomůcky, je teď za mírného hluku vytahovali zpět na lavice.

 

Hermiona teprve teď začala dýchat. Ještě jednou se podívala na Harryho. Chlapec se choval, jako by se nic nestalo. Klidně si přepisoval z tabule ingredience. Kdyby se ozval kdokoliv jiný takhle ke Snapeovi, byl by jen třesoucím se klubkem nervů a on prostě… Nemohla tomu uvěřit.

 

Podívala se na Rona sedícího vedle. Chlapec zíral na Harryho, jako by ho nepoznával. Měl zamračené obočí a na tváři překvapení.

 

Hluboko se nadechla a také si začal přepisovat přísady.

 

První polovina hodiny byla relativně klidná. Snape kontroloval eseje, zatím co se studenti snažili vypořádat se složitým úkolem připravit paralyzující lektvar. Dokonce i ona s ním měla problémy. Za žádnou cenu nedokázala získat požadovanou barvu. Ronův lektvar vypadal jako zvratky a Harryho… Musel zamrkat, aby se ujistila, že vidí dobře. Harryho lektvar byl téměř dokonalý. Světle fialový, lehce průhledný. Jak to udělal?

 

Lehký šum, který převládat ve třídě, ihned utichl, když se Snape v polovině hodiny zvedl od svého stolu a začal je obcházet. Ale nezačal u Zmijozelů, jak měl ve zvyku. První stůl, ke kterému šel, byl ten, u kterého seděl Harry, Ron a Hermiona. Lektvary Rona a Hermiony sotva zachytil, ale když se podíval na Harryho směs… na jeho tváři se objevil mstivý výraz. Mávnul hůlkou a celý lektvar se vypařil.

 

"Selhání, Pottere. Nebelvír ztrácí třicet bodů za vaši neschopnost. Začněte od začátku."

 

Hermiona cítil, jak se to v ní začíná vařit. Jak to mohl udělat? Harryho lektvar byl téměř ideální! Jak s ním takhle mohl zacházet?

 

Ale zdálo se, že Harryho vůbec nezajímá, co Snape udělal. Když muž zamířil dál, klidně si před sebe přitáhl mističky a nádoby s přísadami a začal dělat všechno od znovu.

 

"Znamenitě, pane Notte. Deset bodů Zmijozelu." Hermiona otočila hlavu a podívala se na Snapea nakloněného na zmijozelovým kotlíkem. "Máte v této oblasti skutečný dar. Na rozdíl od Pottera, který je největším selháním této školy. Již jsem přečetl vaši esej. Vynikající analýza. Dlouhá a promyšlená. Někteří lidé v této škole bohužel nevědí, jak by měla esej vypadat, a o nějaké přemýšlení nemůže být ani řeč."

 

Hermiona nabrala dech.

 

Ne, to už bylo moc…

 

Snape přešel k dalšímu stolu. A překvapivě vždy našel něco, v čem byli zmijozelové lepší, než Harry. Urážel ho všemi možnými způsoby, jako by se v něm hromadil jed a konečně se ho mohl zbavit. Plival a plival a plival, kousal hlouběji a Harry… Harry prostě seděl a věnoval se lektvaru, aniž by si všímal toho, co Snape říká.

 

Hermiona obdivovala jeho klid. Ona sama už se třásla rozhořčením a byla na samém okraji výbuchu.

 

Nakonec Snape zakončil svoje kolečko a vrátil se ke stolu. Hermiona si oddechla úlevou.

 

Co to do něj vjelo? Jak se mohl takhle chovat? Byl vždy příšerný, ale tentokrát překročil všechny hranice. Vypadalo to, jako by najednou dostal nějakou posedlost znemožňovat Harryho. Nebo spíš obsesi máchat Harryho v bahnu.

 

Druhá polovina hodina uplynula normálně. Těsně před koncem hodiny Snape zvedl hlavu a oznámil:

 

"Váš čas skončil. Ukliďte po sobě, naplňte lahvičky, podepište je a nechte je na lavicích."

 

Studenti začali přelévat lektvary do lahviček, ukládali přísady a nosili je do skladu. Ale Harry zůstal na místě a precizně odměřoval kapku esence škorpionova jedu.

 

Když zazvonil zvonek, studenti se vrhli ke dveřím, nechávajíc na svých lavicích více či méně úspěšné lektvary.

 

"Počkáte na mě?" Zeptal se Harry, pečlivě míchal lektvar a neodtrhl od něj pohled. "Už brzy skončím."

 

Hermiona přikývla, zavřela tašku a usadila se do lavice. Ron byl trochu méně dychtivý, ale když spatřil Hermionin pohled, poslušně si sedl vedle ní.

 

Ve třídě už zůstalo jen pár studentů, když Hermiona sledovala, jak Harry přelévá svou směs do lahvičky, a pocítila na sobě stín. Podívala se vzhůru. Nad jejich lavicí stál Snape, pozoroval Harryho chladným vypočítavým pohledem.

 

"Už je konec času, Pottere. Bude vás to stát dalších deset bodů. Dnes jste na hodině ztratil celkem čtyřicet bodů. Doufám, že…"

 

"Úžasné, jak rychle jste to spočítal," přerušil ho Harry. "Vaše schopnosti si zasluhují pochvalu."

 

Hermiona se vytřeštila a zakryla si ústa rukou a Ron se tak rychle narovnal v židli, že z ní málem spadl.

 

Ve Snapeových očích hořelo něco zatraceně děsivého, a tvář mu zrudla.

 

"Tímto komentářem jste se stal porážkou pro svou kolej," vycedil smrtelně drsným hlasem. "Nebelvír ztrácí všechny body. Začínáte od nuly. Kromě toho…"

 

"Harry to nechtěl říct!" Hermiona mu vpadla do řeči, a cítila, jak jí polévá ledový pot. Všechny body? Snape jim odebral všechny body? "Odpusťte mu to, profesore. On to tak opravdu nemysle!"

 

"Má pravdu!" Ron se zdál být ve stejném šoku. "Nemůžete nám kvůli němu odebrat všechny body!" Vyčítavě ukázal na Harryho. "On... ztratil rozum. Neví, co mluví."

 

"Jsem si jistý, že si Potter dokonale uvědomuje, co řekl. A ponese za to následky." Obrátil své planoucí oči k Harrymu. "Kromě toho, za vaši drzost vám celý příští měsíc za každou drobnost na hodinách snížím hodnocení. A pokud budete dál pracovat s takovou neúctou, snížím hodnocení rovněž vašim přátelům. Rozumíme si?" Zasyčel Snape a probodával Harryho pohledem.

 

Hermiona se na Harryho vystrašeně podívala. Chlapec si olízl rty a pokrčil ramen a nonšalantně odpověděl:

 

"Ano, pane."

 

Nezdálo se, že by s ním Snapeova hrozba nějak pohnula. Vypadal jako někdo, kdo by se vzdal klidně své duše, jen aby nemusel ztrácet čas a energii rozmluvou s mužem, kterým opovrhuje.

 

Ron se na Harryho podíval se zlostí ve tváři.

 

"Co se s tebou děje? Vůbec tě nepoznávám! Nejdřív skončíš s Famfrpálem, pak urážíš Ginny, teď tohle!" Hermiona spatřila, jak Snape přenesl pohled na Rona a zvedl obočí. "Nemůžeš prostě zmlknout? Kvůli tobě jsme ztratily všechny body!"

 

"Přestaň, Rone!" Hermiona se ho snažila uklidnit, ale v Ronovi to, co zadržoval několik dní, konečně rozlétlo a celé to napětí, které mezi nimi několik dní bylo, explodovalo.

 

"Co je?" Podíval se na ni. Viděla, jak je vzteklý. Viděla v jeho očích rozčarování a pocit zrady. Vůbec se mu nedivila. Jeho nejlepší přítel se náhle změnil v někoho úplně jiného a on nevěděl proč. "Přeci sama vidíš, jak se chová! Domnívám se, že skutečný Harry zůstal někde venku, protože ty," podíval se na Harryho. "nemůžeš být mým přítelem."

 

"Nemluv tak, Rone!" Vykřikla Hermiona ve stejné chvíli, kdy se Harry otočil na Rona, a propíchl ho tak ledovým pohledem, že ryšavec okamžitě zbledl a ztichl.

 

"Pak jdi a najdi ho," odpověděl chladným hlasem, zbaveným veškerých emocí.

 

"Možná to udělám," zamumlal Ron naštvaně, pak si sebral svou tašku a vyšel ven.

 

Hermiona sevřela rty, cítíc v očích slzy. Věděla, že ho teď jistě nezastaví. Bude si s ním muset promluvit, i když měla obavy, že to nebude snadné.

 

Než se stihla uklidnit, zasáhl ji Snapeův jízlivý hlas:

 

"Jaké vzrušující představení…" Hermiona otočila hlavu a podívala se na muže. Snape se díval na Harryho s planoucí intenzitou, zatím co se Nebelvír klidně balil. "Vždycky musíte hrát hlavní roli ve všech dramatech, Pottere?"

 

Harry přestal balit. Pomalu zvedl hlavu a podíval se přímo do černých očí.

 

"Ano, pane. Vždycky."

 

Obličej Mistra Lektvarů se okamžitě změnil a přeměnil se v bledou, nepřístupnou masku.

 

"Jděte mi z očí." Zasyčel. "Okamžitě." Snapeův hlas téměř vibroval. Obrátil se k nim zády, přešel ke svému stolu, a sbíral z něj eseje.

 

Harry se vrátil k balení. Hermiona jen snila o odchodu. Měla pocit, že se ve vzduchu vznášely ledové krystalky nenávisti.

 

Harry zavřel tašku a zvedl se ze svého místa, ale ve chvíli kdy to udělal… zavřel oči a on sám se nebezpečně zachvěl. Spadl dopředu, narazil do lavice, ale naštěstí se opřel rukama o desku stolu, než spadl na podlahu. Ale nedokázal zastavit lahvičku, aby se neskutálela po lavici a s třeskem se rozbila o podlahu.

 

"Harry!" Hermiona k němu přiběhla, a podepřela ho. "Není ti nic?"

 

Pohlédla na Snapea. Muž se na ně díval přes rameno. Na jeho tváři bylo překvapení.

 

Harry si přitiskl dlaň k čelu.

 

"Nic. Jen... se mi zatočila hlava. Už pojďme." Podíval se na rozbitou lahvičku. Hermiona následovala jeho pohled.

 

"Och, Harry, mrzí mě to… Možná se mi povede to spravit?"

 

"Nech to být. Neopravíš to. Můžeš jen uklidit nepořádek. Nezáleží na tom…"

 

Hermiona si povzdechla a vytáhla hůlku, ale ve chvíli, kdy ji nasměrovala k rozbitým kouskům skla a lektvaru rozlitému po podlaze, spatřila, jak se lahvička zvedla, rozbité kousky skla se spojily a zbytek lektvaru proudí dovnitř.

 

Rychle zvedla hlavu. Snape stál s napřaženou hůlkou a zúženýma očima.

 

Lahvička přistála na lavici neporušená, i když bylo lektvaru jen půlka.

 

Harry ji chvíli studoval. Nezvedl hlavu. Nepodíval se na Snapea. Po chvíli se sklonil, zvedl tašku, přehodil si ji přes rameno a beze slova odešel. Ale Hermiona zůstala. Podívala se na opravenou lahvičku a následně na Snapea schovávajícího hůlku. Ale ve chvíli, kdy na ni padl chladný pohled učitele, se rychle otočila a běžela za Harrym.

 

Nesouhlasila s Harrym. Všechno šlo napravit. Pokud jste věděli jak.

 

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel čtyři a dvanáct