Desiderium intimum 65/3

Napsal Severus versus Alan... (») 30. 7. v kategorii Desiderium intimum, přečteno: 18×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinestazeny-soubor-6_2.jpg

DI - kapitola 65. - část III.

Nikdy tě nenechám odejít

 

Blížíme se pomaličku ke konci a současně začíná jít pěkně do tuhého. Dámy a pánové, pevně se držte.

Já sama jsem u čtení zapomínala dýchat.

 

Smrtijedi měli velkou převahu. Pochopila to hned, když spatřila moře postav zahalených kapucemi. Brumbál jim to neřekl. Ovšem, naznačil, že jich může být hodně, ale… něco takového?

 

Z místa, na které se přemístila, viděla perfektně celé údolí. Viděla stěnu z ohně vyčarovanou před ředitelem, která na okamžik zastavila oddíly Smrtijedů, aby se mohli ostatní bezpečně přemístit. Viděla pospíchající McGonagallovou spolu s dalšími profesory, jak používají obranná kouzla, ale moc dobře věděla, že nevydrží příliš dlouho. Ne, při takové převaze…

 

"Do háje, Tonksová! Co je s tebou?"

 

Rozhlédla se a podívala se přímo do popelavě šedých očí Dedaluse. Byl jedním z nejlepších bystrozorů, jaké znala. A nejstarších. Zocelený životem z různých druhů bojů, kterých se účastnil. Nikdy ji neopustil, a ona vždy udělala vše, co jí řekl. Jako bystrozor měla povinnosti, a právě teď čelila největší zkoušce ze všech.

 

Ale…

 

"Kam se přemístili studenti?" Zeptala se, překřikujíc hluk první kleteb rozbíjejících se o provizorní ochrannou bariéru.

 

Muž se na ní zaskočeně podíval.

 

"Jak to mám sakra vědět? Vím jen, že si musíme pospíšit! Brumbál a ostatní už dlouho nevydrží! Pojď!"

 

Chytil ji za paži, ale ona se mu vytrhla, a zacouvala. Překvapení, které se objevilo na jeho tváři, bylo jako rána do žaludku.

 

"Co to děláš, holka?"

 

"Promiň," zašeptala, otočila se a zamířila k linii stromů.

 

Musí ji najít. Musí ji najít a vzít ji odsud! Jak nejdále to bude možné! Neměla to vůbec dovolit… nikdy… ale okolo bylo příliš mnoho svědků. Co mohla dělat?

 

Několikrát se mále srazila s přemisťujícími se bystrozory a kouzelníky, kteří se náhle objevili na její cestě. Bylo jich čím dál víc. Vzduch se vyplnil svistem zakletí a výkřiky. Stěna ohně padla a dvě nepřátelské armády se smíchaly, záblesky rozsvítily oblohu a vzduch se prosytil závanem smrti.

 

Běžela napříč údolím, spatřila Brumbála, který stál sám s hůlkou vztyčenou, ovládající ohromný ohnivý vír, který se rozrůstal ze strany na stranu a jako bič šlehal všechny smrtijedy, které zamířili jeho směrem a snažili se prolomit jeho Zložár.

 

Najednou se před ní přemístili dva Smrtijedi. Věděla, že má jen vteřinu, než se vzpamatují z přemístění, a tak nečekala na nic, vrhla kouzlo na prvního z nich, a když muž spadl do trávy, držel se za krk a dusil se, bleskově skočila mezi stromy, a zamířila prokletí na druhého Smrtijeda.

 

"Dostanu tě, ty mrcho!" Uslyšela za sebou hluboký řev a strom před ní téměř explodoval, když do něj udeřila kletba. Prudce se zastavila, téměř spadla do trávy a zakryla se rukama, aby se ochránila před úlomky. Slepě zamířila za sebe a poslala Repulso směrem, ve kterém by se měl nacházet Smrtijed. Zakletí udeřilo do stromů okolo nich, a vzduch se naplnil dýmem, prachem a kusy kůry, ale na poslední chvíli se jí podařilo skočit na stranu, převrátila se na zemi a schovala se pod padlou větví stromu.

 

Měla pocit, že jí každý nádech trhá plíce, jako by se ve vzduchu místo kyslíku objevily jehly. Cítila, jak jí třísky dopadají na tvář.

 

Padlo relativní ticho, s výjimkou vzdálených explozí, výbuchů a kakofonií výkřiků kleteb.

 

Nadzvedla se, pomalu vysunula hlavu zpod větve, a opatrně si prohlížela zakouřené okolí.

 

Měl by tam někde ležet… Měl by…

 

"Už tě mám, ty zrádná kryso!"

 

Tonksová otočila hlavu, cítíc, jak jejím tělem projel ledový třes a podívala se přímo do špičky hůlky.

 

*

 

Vzduch se chvěl, vyplněný zelektrizovanou magií. Vlny kouzel se zvedaly, srážely se mezi sebou, a vrhaly se jako planoucí šípy přímo do země.

 

Země hořela, změnila se v dehtovou, kašovitou hmotu, která pohltila každého, kdo přestal být ostražitý. Postavy bojujících byly znovu a znovu osvětlovány explozemi a výbuchy, jejich výkřiky zanikaly mezi křikem umírajících, ochrannými kouzly i těmi smrtícími.

 

Smrtijedi postupovali jako stádo rozzuřených, krvežíznivých bestií, ale organizovaná obrana druhé strany účinně odolávala jejich útokům. Kouzla ministerské ochrany se rozprostírala okolo boje jako obrovský deštník, a chvěla se pod vlivem deště kleteb. Země vybuchovala pod nohama, a hlavy jim zasypávalo temné krupobití.

 

Bystrozoři vytvořili těsný koridor, a vrhali kletby takovou rychlostí, že se před nimi vzduch chvěl. Jejich útoky se ukázaly velmi účinné, a neustále se díky nim pohybovali vpřed, a nutili skupinu Smrtijedů k ústupu.

 

Ale ostatní měli méně štěstí. Jejich těla dopadala na zem, otřásaná křečemi, zapálená nebo změněná v nehybné sochy. Hermiona viděla na vlastní oči, jak se jedna čarodějka doslova rozpadla na prach a vlna kletby udeřila jak jí, tak i Rona několik metrů od ní. Spadla, vykřikla bolestí, a cítila křupnutí v rameni, ale velmi rychle se zvedla, rozhlédla se okolo a hledala ostatní.

 

Nalevo od ní byla Luna. Neville, Seamus a Dean bojovali s dvojicí Smrtijedů. Cho a zbytek Havraspárců jí na nějaký čas zmizeli z očí, když okolo ní vybuchla krajina a změnila čaroděje přímo v epicentru výbuchu ve spálené, rozptýlené pozůstatky.

 

"Reducto!" Vykřikla, srazila jednoho ze Smrtijedů a sledovala, jak se kletby Seamuse a Deana strefily do druhého.

 

"Pozor!"

 

Instinktivně si zakryla hlavu rukama, cítíc svist silného kouzla. Kolem ní proběhl bystrozor, a vyměňoval si kletby s pěti Smrtijedy opodál.

 

"Pojďme odsud!" Zakřičel Ron, chytil ji za ruku a táhnul ji směrem k bojujícím přátelům.

 

Nebylo času nazbyt. Na přemýšlení, na oddech, na plánování strategie. Svět se stal jen rozmazanou šmouhou, vibrující bojem, výbuchy a křikem bolesti. Jako by se všechno vyplnilo smrtí, popelem a ohněm. Každý nádech se zdál jako věčnost. Jako by se čas natáhl, a nutil smysly, aby dělaly několik věcí najednou. Pohybovaly nohama, vyslovovaly kletby, ostražitost, pozorování, útěk, reakce… všechno v jednu chvíli. Mezi jedním a druhým nádechem. Mezi jedním a druhým úderem srdce. A stačilo se zpozdit jen o jeden zlomek vteřiny, aby smysly zamrzly navždy.

 

Hermiona koutkem oka viděla, jak bystrozor, který kolem nich proběhl, srazil pět Smrtijedů, než se v jeho cestě objevil protivník, kterého nemohl porazit.

 

Bellatrix.

 

Její kletba ho roztrhala na kousky.

 

"Pryč!" Zakřičel Ron směrem k Luně a nebelvírům, chytil Hermionu a táhnul ji za sebou. Slyšela za sebou její vysoký, ledový smích. Zavrtal se jí do mozku jako hladový červotoč.

 

"Kam to utíkáte, dětičky?" Hlas Bellatrix zněl jedovatou sladkostí. "To se nedělá utíkat od tety Bellatrix. Chci vás jen pozdravit…"

 

Výbuch nalevo od nich je téměř svalil na zem. Hermiona málem spadla na mrtvé tělo Hestie Jonesové a jen díky Ronově síle byla schopná běžet dál. Seamus, Dean a zbytek byli hned za nimi, když je na zem srazil silný poryv větru. Hermiona zvedla hlavu, a nevěřícně sledovala, jak Smrtijedi padají, povalení silou úderu.

 

"To je Kingsleyho práce," zalapal po dechu Ron, a zvedl se na kolena. "Vidím Brumbála!"

 

Hermiona sledovala jeho pohled a na chvíli se jí zastavilo srdce.

 

Ředitele obklopovalo desítky Smrtijedů, oddělili ho od zbytku bojujících, ale oheň, který vyvolal, je dokázal udržet v uctivé vzdálenosti.

 

Nedaleko od nich posílala McGonagallová oslepující kletby směrem ke dvou Smrtijedů. Hermiona v nich poznala sourozence Carrowovi.

 

Hlasitý křik přitáhl její myšlenky zpět k řediteli. Plamenná bestie zaútočila na Smrtijedy, kteří kolem ní kroužily a náhle se vzduch vyplnil pachem spálených těl a příšerný vřískotem bolesti. Temné postavy se rozptýlili, a pláli jako živoucí pochodně. Bystrozoři využili dočasného zmatku, a zaútočily dvojitou silou, ale postavy v kápích očividně vůbec neztrácely své počty. Jakoby vylézaly ze země a připomínali hejno švábů, přinášející jen zkázu.

 

Viděla profesora Kratiknota a profesorku Prýtovou bojovat s Yaxleyem a několika jinými Smrtijedy. Viděla postavy z bahna, které vyčarovala profesorka McGonagallová, jenž se vrhali na protivníky, a pohltili je pod zem. Viděla vlkodlaka Šedohřbeta, který chytil Ernieho Macmilliana, a trhal jeho tělo na kusy. Viděla, jak se z bahna vynořily trnité, popínavé rostliny a lapaly postavy v kápích, slyšela chrčení, a krátké výkřiky bolesti.

 

Zvedla se ze země, a podívala se na své kalhoty a ruce. Pokrývalo je hnědočervené bahno, které bylo všude. Kdesi nalevo se ozval úporný křik, když Lupin společně s dalšími kouzelníky vytvořil okolo skupiny Smrtijedů světelné pole a Hermiona sledovala s široce otevřenýma očima, jak se těla uvnitř hroutila do sebe, jako by je cosi drtilo ohromnou silou.

 

Viděla, jak jí prolétly nad hlavou obrovské balvany, padaly mezi Smrtijedy a převalily se přes ně jako kulečníkové koule, drtily jejich těla a lebky.

 

Viděla umírající přátele. Susan Bonesová, která byla smetena ohnivou koulí, pohřbená pod těly kouzelníků, které stáli okolo ní. Angelina Johnsová, která zemřela roztrhaná zbloudilým kouzlem. Lee Jordan, který porazil tři Smrtijedy, než byl zasažen Smrtící kletbou od Dolohova.

 

Ale v tomhle celém chaosu chyběl ten, pro kterého sem přišli. Nikdy, ani zlomek vteřiny, Harryho nezahlédla, ani Voldemorta.

 

"POZOR!" Nevillův výkřik jí téměř roztrhl ušní bubínky.

 

Její splašený pohled se přesunul přes celé okolí, a viděla, jak se kouzelníci rozptýlili všemi směry. Přibližoval se hlasitý třesk, a zdálo se, že přichází ze země, když se jí začala třást pod nohama. Jak bystrozorové tak i Smrtijedi, kteří nedokázali chytit rovnováhu, padli. Hermiona spadla na kolena, zanořila se dlaněmi do krví nasáklé země a pak… země začala náhle padat. Podívala se před sebe. Kouzelníci ležící na zemi náhle zmizeli ve tvořící se trhlině.

 

"UTÍKEJTE!"

 

Vzduch se naplnil panickými výkřiky. Země se rozdělovala, a pohltila každého, kdo se ocitl v blízkosti trhlin, ze kterých se vynořovaly ohnivé jazyky.

 

"Hermiono!"

 

Země pod jejími koleny zmizela a pocítila, jak padá dolů, ale Ron s ní z celé síly trhnul a přitisknul ji k sobě. Oba přistáli v blátě a cítili ohromný žár plamenů. Zvedli se, a na půl se doplazili, napůl doběhli pryč od otevírající se země. Až když se nacházeli několik metrů od trhlin, podívali se na ohnivou bariéru. Luna, Neville, Dean a Seamus zůstali na druhé straně.

 

Všichni se začali rozdělovat. Viděla malé skupiny bystrozorů a Smrtijedů, jak do sebe naráží. Někteří utíkali do lesa.

 

Hermiona pohledem následovala jejich postup, a viděla, jak oheň dosáhl k hranici lesa a musela si zakrýt dlaní oči, když ji udeřil oslepující záblesk. Les začal hořet. Ale nebyl to normální oheň. Plameny Zložáru požíraly celé stromy, rozrůstaly se bleskovým tempem, a byla si jistá, že kdo tam vběhl, už nikdy neunikne.

 

Ještě jednou se podívala na druhou stranu trhliny. Zdálo se jí, že vidí Ronovi bratry a Ginny, ale stejně dobře to mohla být jen iluze. Za to velmi jasně viděla, jak Bellatrix vybuchla smíchem a honí po poli čtyři postavy. A pak všechno přikryl hustý dým a už nespatřila nic víc.

 

*

 

Jakmile Severus ucítil pod nohama zem, okamžitě si klekl. Jeho hůlka sebou trhla, když mu nad hlavou zasvištěla kletba, udeřila do stromu vedle něj a další trefila bystrozora, který se přemístil za něj.

 

Podíval se před sebe, ale jediné co viděl, byl hustý dým a záblesky kleteb pronikající skrz něj. Vzduch se chvěl naplněný magií, zkresloval a zesiloval zvuky, které ho obklopovaly - křik a vřískot, kletby a kouzla, pobíhající postavy. Několik metrů od něj se ozval výbuch, strom poblíž něj explodoval a zasypal ho krupobitím třísek. Zakryl se pláštěm a bleskově se skryl za nejbližší kmen.

 

Stále si pamatoval na zaskočení na jejich tvářích, když zlomek vteřiny před přemístěním pustil jejich dlaně, a nechal ředitele, McGonagallovou, Kingsleyho, Lupina a několik nejsilnějších bystrozorů, aby se přemístili bez něho. Jejich úkolem bylo odvrátit pozornost Smrtijedů a způsobit co nejvíce paniky, aby se jiní mohli bez potíží dopravit na místo. Nikdo, kromě ředitele nevěděl, že Severus má úplně jiné plány.

 

Musel někde začít. Nebo spíš… u někoho.

 

V dáli, nalevo od něho se nad korunami vznášela červená záře. Někdo zapálil les, nejspíše pro to, aby zabil všechny, kteří nacházeli útočiště mezi stromy.

 

Severus přimhouřil oči, zvedl hůlku a zanořil se do dusivého dýmu.

 

*

 

Tonksová zavřela oči ve chvíli, kdy uslyšela první slabiky kletby, jejíž účinky už viděla příliš mnohokrát, aby se jí obraz svalů vystupujících pod rozpuštěnou kůží, nevryl do paměti, a v noci ji nepronásledoval.

 

"Liqi…"

 

"Expelliarmus!"

 

Prudce otevřela oči. Smrtijed, odzbrojený pomocí kouzla, udeřil o nejbližší strom a sesunul se po něm jako zlámaná loutka.

 

Do jejích bolestivě sevřených plic vnikl nakyslý vzduch. Otočila hlavu a spatřila skupinu Havraspárců ze šestého ročníku.

 

"Není ti nic?" Zeptala se Cho Changová, popoběhla k ní a natáhla jí ruku. Její tvář byla umazaná, ale nezdála se být zraněná, na rozdíl od Padmy Patilové, která byla podpírána světlovlasým chlapcem.

 

Tonksová potřebovala chvíli, aby uklidnila své šíleně cválající srdce a všechny smysly se jí vrátily na místo.

 

"Ne, nic," odpověděla ochraptěle, přijmula nataženou ruku a zvedla se ze země. "Viděli jste někde Lunu?"

 

Cho zavrtěla hlavou.

 

"Ne. Když jsme se přemístili, všude byli Smrtijedi. Rozdělili jsme se a utekli jsme do lesa a… co je to za hluk?" Rozhlédla se zmateně.

 

Tonksová ho také slyšela. Řev připomínající stádo klusající kentaurů. Blížící se ohromnou rychlostí.

 

Otočila se a uviděla nad stromy krvavou záři. Čím dál jasnější a teplejší.

 

Její srdce se zastavilo.

 

"Utíkejte dosud!" Vykřikla. "To je Zložár!"

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel dvě a jedna