Desiderium intimum 65/4

Napsal Severus versus Alan... (») 30. 7. v kategorii Desiderium intimum, přečteno: 26×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinemaxresdefault-1.jpg

DI - kapitola 65. - část IV.

Mraky stoupajícího kouře mu znemožňovaly rozhled, ale byly také skvělou ochranou. Viděl, jak okolo něj pobíhají bystrozoři a studenti, a obklopovala ho kakofonie výkřiků a stenů. Jeho vyostřené smysly šílely, když na ně útočil všechen ten hluk, třesk, zápach krve a oslepující záblesky. Každý pohyb vyžadoval přemýšlení, každý krok mohl být jeho poslední.

Severus si dokonale uvědomoval, že ho Smrtijedi nepřijmou s otevřenou náručí, ale nebyl si jistý, co jim řekl Temný Pán a jak to ovlivnilo jakoukoliv konfrontaci, kterou s nimi mohl mít. Prozatím musel udržet absolutní ostražitost, kdyby….

Když překračoval tělo neznámého čaroděje, náhle se zastavil a všiml si, jak k němu míří žlutý paprsek.

"Protego!" Vykřikl, o krok couvnul a zahleděl se do hustého prostoru. O zlomek vteřiny mžourání do temné mlhy pochopil, s kým měl tu čest. "Sectumsempra!"

Smrtijed zavyl a spadl na zem, křečovitě se otřásal a z ran na jeho těle se řinula krev.

Severus k němu doběhl, chytil ho za šaty na hrudi a vytáhl ho nahoru, až se jejich tváře nacházely přímo naproti sobě. Poznal ho.

"Kde je Temný Pán, Jugsone?" Zasyčel ledově, zadíval se do jeho očí a pronikl do jeho mysli. Odpověď měla vyplynout na povrch po jediné otázce, a i kdyby se ji ta žalostná krysa pokusila skrýt, bylo na to příliš pozdě.

Muž se na něj podíval krvavýma očima a zachrčel:

"Myslíš, že ti to řeknu, ty zrádce?"

Nic. Ani sebemenší myšlenka. Jen lepkavé, triumfální pobavení. Severus se stáhl, a na poslední chvíli se uvolnil od Jugsonovy poslední vzpomínky, plné pronikavým dívčím křikem a hlavou plnou černých kudrlin, točící se pomalu po blátivé trávě.

Severusovy oči byly plné černoty. Položil na Smrtijedův krk hůlku a jedovatě zašeptal:

"Řekneš, jinak ti způsobím takové utrpení, že se ti smrt bude zdát vysvobozením."

Muž se začal chraplavě smát, dusíc se vlastní krví.

"Zkus to, máš to marné. Nikdo ti nic neřekne. Jen jedna osoba zná místo jeho pobytu. A ona sama tě najde."

Severusovo obočí se zamračilo.

Vycítil, že říká pravdu. Ale ta pravda mu k ničemu nebyla. Mohl by proniknout hlouběji do jeho mysli, rozsápat ji svými drápy tak, aby z něj zbyly jen kouřící se kusy, ale nacházel se uprostřed bojiště. Byl naprosto odhalený. Kdokoliv na něj mohl zaútočit, kdyby jen…

"A co Potter?" Zasyčel mu do tváře, a ještě pevněji trhl bezvládným tělem. "Řekni mi, jestli je naživu!"

V mužových očích se zamihotalo cosi děsivého a v koutku úst se mu objevila krev. Smál se. Chvíli trvalo, než z jeho úst vyšel ochraptělý šepot plný satisfakce:

"Vyhráli jsme…"

Severusovi oči se naplnily jedovatou, kousavou temnotou, z klece uvnitř něho se osvobodila bestie s lesklými zuby a dlouhými drápy, a jeho dlaně se stiskly na mužově hrdle takovou silou, až téměř slyšel pukající šlachy a hlasité, smrtelné chrčení.

"Convorto!"

Severusovi magické smysly varovně vykřikly ještě dřív, než zahlédl červený paprsek.

"Protego!" Spěšně vytvořená bariéra byla příliš slabá, rozpadla se a odhodila Severuse dozadu. Spadl do bláta a instinktivně se překulil na bok ve chvíli, ve které další kletba udeřila přesně do místa, kde před chvílí ležel. Když se znovu postavil, bleskově zaměřil periferním viděním Smrtijeda, zamířil a vykřikl: "Crucio!"

Ale muž se přikrčil, a zároveň vyslal další kletbu. Severus opětoval útok, vrhl na muže Sectumsempra, ale i ta minula.

Sakra, byl rychlý. Příliš rychlý.

Ale i pro to existoval způsob…

Při dalším útoku, namísto na pohybující se postavu v mlze, zamířil… do země.

"Terraventus!" Zasyčel. Vzduch se naplnil kusy země, tvoříc okolo Smrtijeda hustý, kuželovitý trychtýř, který se otáčel velkou rychlostí. Severus slyšel jeho trhavé výkřiky, když se na něj pokusil vrhnout další kletby, ale do úst a očí mu vnikaly kusy bláta a písku, a znemožňovaly mu útok.

Severus se narovnal a chvíli sledoval, jak se muž potýká s elementem země, stejně jako když sledujete mouchu uvězněnou v pavučině.

"Crucio!" Řekl ledově a zamířil hůlkou přímo do jeho hrudi. Tělo vydalo tupý zvuk, spadlo na zem a prostor vyplnil hrůzný výkřik bolesti. Severus mávnul hůlkou a přešel k Jugsonovu bezvládnému tělu. Jeho pusté oči se dívaly do prázdna. Přešel od něj k druhému Smrtijedovi, který se svíjel v křečích.

Tu tvář dobře znal. Dolohov. Jeden z nejvýznamnějších příznivců Temného Pána.

Určitě musel vědět víc než Jugson. Ale tentokrát Severus nehodlal plýtvat časem na neproduktivní diskuzi. Věděl, že by mu nikdo z nich neřekl nic z vlastní vůle. Velmi jasně to spatřil na povrchu Jugsonovi mysli. Zacházeli s ním jako se zrádcem. Temný Pán ho potřeboval, takže ho nemohli zabít, ale dobře si uvědomoval, že ho budou lovit. Domníval se, že jim Temný Pán dal volnou ruku. Ano, to by mu bylo podobné. Naplánoval pro něj perfektně krutou hru plnou pastí, protože věděl, že nezáleží na tom, v jakém stavu se bude Severus nacházet, až ho k němu dopraví.

"Zdravím, Dolohove," zasyčel s odporem, klek si vedle něj a hůlkou mu namířil na hruď. "Infirmiatte," řekl a mužovo tělo ochablo, jako by bylo zbaveno síly a veškerého napětí. Severus se uvážlivě rozhlédl okolo, a sáhl do kapsy ukryté ve svých šatech, ve které vždy měl několik silných, velmi nebezpečných lektvarů, počínaje protilátkami a konče Veritasérem, které právě vzal do dlaně.

Když odkorkoval palcem lahvičku a přiložil ji k mužovým rtům, koutkem oka postřehl v mlze pohybující se stín.

Otočil hlavu, zvedl hůlku připravený použít kletbu, ale velmi rychle poznal tvář své možné oběti pokrytou sazemi a kapkami zaschlé krve. Viděl její soustředěnou tvář mnohokrát na svých hodinách.

"Supefy!" Vykřikla zoufale Cho Changová a zamířila hůlkou za sebe. Severus vyskočil, schoval lektvar do kapsy a podíval se na postavy v černém za ní.

Pohled vyplněný divokým strachem padl na něj a její oči se rozšířily nadějí.

"Profesore Sn…"

Přesně mířená kletba ji trefila přímo do zad. Naděje vybledal, změnila se v překvapení a bolest. Spadla na kolena, jako bezvládná loutka, přímo k jeho nohám.

Ale stále dýchala.

"Mám jí!" Severus zaslechl Nottův hlas plný vzrušení. "Trefil jsem ji, otče!"

Zablácená dlaň ho chytla za šaty. Severus se podíval dolů ve chvíli, kdy se z mlhy vynořily dva Nottové a s nimi dalších osm smrtijedů.

"Vítej, Severusi," pozdravil ho Nott a protáhl slabiky. Severus pohlédl na hůlku, kterou držel. Celá jeho dlaň byla pokrytá krví. Stále čerstvé. Splývala mu po zvednuté paži a vsakovala se mu do rukávu šatů. "Musím přiznat, že jsi mého syna dobře vycvičil. Díky jeho schopnostem se nám podařilo zničit celou skupinu těch malých červů." Ukázal hůlkou na děvče ležící na zemi.

"Rozdrtil jsem je na kousky." Hlas mladého Notta odkapával spokojeností. "Zbývá jen ona." Popošel blíž a namířil hůlkou. Severus na jeho tváři viděl pomstychtivý výraz plný bezohledného uspokojení. Věděl, že děvče ještě žije jen proto, že se chlapec nemůže rozhodnout, kterou kletbu použít, aby ji způsobil, co největší utrpení. A že jich znal hodně. Severus sám ho je naučil.

"Gratuluji," odpověděl chladným, dokonale ovládaným hlasem. "Temný Pán jistě ocení váš příspěvek v bitvě. Zabití několika netrénovaných dětí je téměř vítězství. Jsem si jist, že budete náležitě odměněni."

Viděl, jak se obočí Notta staršího zamračilo v duševním úsilí, ale v té chvíli uslyšel potěšený hlas jeho syna.

"Už vím!"

Zatáhnutí za šaty ho přimělo se podívat dolů, přímo do široce otevřených očí. Vyplněné tichým, beznadějným žebráním.

"Profes…"

"Scindite!" Zasyčel Nott a dívčina víčka se zavřela, když ji udeřila vlna utrpení a tělo se změnilo v chvějící se trosku.

Severus tu kletbu znal. Trhala vnitřnosti na kusy a způsobila, že oběť vykrvácela.

Jen jeho, za ty roky nacvičená, blokáda, kterou už tolikrát použil, skryla jeho pocity hluboko na dně jeho duše. Pevně svíral hůlku na místě a nedovolil, aby se zvedla.

Ale spoutané emoce se uvolnily jiným způsobem.

Uviděl před očima ospalou tvář. Rozcuchané černé vlasy se rozprostíraly na polštáři a tváře měl zčervenalé ze spánku. Víčka se zvedla, a odhalila křišťálovou zeleň. Na rtech se objevil zasněný úsměv.

Dobré ráno, Severusi…

Dopad byl tak silný, že ho téměř srazil na nohy. Zachvěl se a vrátil se do reality, když ucítil, že mu ostrý dým naplňuje plíce. Obraz před jeho očima se vyostřil a Severus se podíval na Notta, který stál pár metrů od něj.

"Kde je Potter?" Zeptal se nejovládanějším tónem, jaký dokázal vytvořit.

Ve Smrtijedových očí spatřil ledový záblesk. Zakrvácená dlaň se ještě pevněji stiskla kolem hůlky.

"Temný Pán měl pravdu," řekl ocelovým hlasem. "Věděl, že ho budeš hledat." Na jeho tváři se objevil křivý úsměv. "Ale nikdy ho nenajdeš. Jen jedna osoba zná místo pobytu Temného Pána a až nadejde čas, sama tě vyhledá."

"V tom případě můžete říct té osobě, že mám to, co Temný Pán potřebuje," odpověděl Severus a díval se Nottovi přímo do očí. "A že jsem ochoten mu to vydat a přispět tak k našemu vítězství."

Smrtijed vypadal, jako by ho Snapeova slova pobavila.

"Máš nás za idioty, Severusi? Temný Pán nás před tebou varoval. Nikdo ti nebude věřit, ty špinavá kry…"

Jeho slova zahlušil výkřik přicházející zprava. Ve vzduchu zasvištěly kletby. Severus se vrhl na zem. Jedna kletba udeřila mladého Notta, a druhá trefila vysokého, těžce stavěného Smrtijeda.

Z mlhy vynořila pětice bystrozorů, kteří házeli zakletí tak rychle, že jejich hůlky byly jen světelnými šmouhami. Smrtijedi vytvořili řadu a zaútočili. Severus popadl Dolohovovo ochablé tělo, použil ho jako štít, a začal střílet kouzla po postupujících bystrozorech. Jednoho z nich srazil Sectumsemprou, ale už nedokázal odvrátit kouzlo, které trefilo Dolohova, a oba je srazilo na zem. Shodil ze sebe mrtvé tělo a bleskově uskočil stranou, zasypaný hroudami země. V místě, kde ještě před chvílí ležel, byl malý kráter.

"Avada Kedavra!" Zařval, a trefil se přímo do hrudi nejblíže stojícího bystrozora, jehož tvář se změnila v masku překvapení, a jeho tělo s tupým nárazem dopadlo na zem. "Protego!" Bariéra zadržela smršť kouzel cílících na něj, ale s největším úsilím se mu podařilo ji udržet. Nott, který byl dva metry od něj zaútočil v okamžiku, kdy poslední přeživší bystrozor vrhl kouzlo jeho směrem, poslalo jeho tělo nahoru a udeřilo s ním o zem takovou silou, až Severus uslyšel zvuk lámaných kostí a věděl, že Nott už s jistotou nevstane. Když několik přeživších Smrtijedů vidělo, že jejich vůdce zemřel, téměř okamžitě zmizelo z bitevního pole, a Severus využil nastalý zmatek a použil Smrtící kletbu na posledního bystrozora. Když nehybné tělo dopadlo na zem, Severus se bleskově rozhlédl okolo, připraven se bránit. Ale poblíž nezůstal nikdo živý.

Těžce oddychoval, narovnal se a odhodil si dozadu zpocené vlasy. V určitém okamžiku ho o vlas minula kletba, ožehla mu šaty na ramenu a kůži pod nimi, ale rána byla mělká a neškodná. Podíval se po tělech ležících na zemi. Zdálo se, že jsou všude. Zmrazené v obranné pozici nebo roztrhané v kalužích krve.

Zvuk běžících nohou způsobil, že se jeho svaly znovu napjaly a dlaň, držící hůlku, se zvedla. Z mlhy se vynořilo několik dalších bystrozorů. Severus mezi nimi postřehl Kingsleyho. O něco sklonil hůlku, aby to nevypadalo, že chce bezprostředně zaútočit na skupinu bystrozorů, ale ne tak nízko, aby v jakékoliv chvíli nemohl použít kletbu, kdyby ho k tomu donutili.

"Co se tu stalo, Severusi?" Zeptal se Kingsley a rozhlédl se po bitevním poli.

"No, jako zdřímnutí mi to tedy nepřijde," odpověděl Severus s úšklebkem a kopnul nohou do Nottova mrtvého tělo, jehož hlava byla ohnutá do divného úhlu. Merline, jak se může člověk, který pobíhá po bojišti a naráží na mrtvá těla zeptat 'Co se stalo?' a přitom vydržet na živu tak dlouho? "Ale jestli tě to tak zajímá, můžeš se je pokusit vzbudit a zeptat se jich. Možná ti to řeknou."

"Není čas na vtipy," zavrčel vážně Kingsley a díval se upřeně na Severuse. "Nejsem to já, kdo stojí až po kotníky v krvi nepřátel. Tedy, pokud ses sem tedy nepřemístil, aby ses přesvědčil, jestli náhodou ještě nedýchají." Kingsleyho pohled byl útočný, jako by nejradši vypálil díru do Snapeovi lebky a podíval se dovnitř. Zřejmě zapomněl, že Severus byl mistrem Nitrobrany. "Proč ses předtím nepřemístil s námi?" Zeptal se bystrozor. Severus spatřil zvedající se hůlky. Všichni mířili přímo na něj.

Popošel o krok blíž, zastavil se přímo před Kingsleyem a ponořil do jeho očí svůj ocelový pohled.

"Jdi mi z cesty, Kingsley," zasyčel přes sevřené zuby tím nejledovějším hlasem. "Jestli chceš odpovědi, zeptej se Brumbála. Určitě ti je sdělí."

Jejich zkřížené pohledy se probodávaly tak, až se zdálo, že kolem nich vzduch jiskří.

Severusi…

Severus se prudce otočil a rozhlédl se okolo zoufalým pohledem, ale kromě nich tu nikdo nebyl. Když se opět podíval na Kingsleyho, všiml si, že bystrozor má zvednuté obočí a také sleduje okolí, ale zřejmě si ničeho nevšiml, protože se znovu podezíravě podíval na Severuse.

Severusi…

"Z cesty," zavrčel pevně Snape a odsunul bystrozora stranou. Jako zhypnotizovaný, prošel kolem hůlek, které na něj mířily, vydal se za tím hlasem a až pronikavé výkřiky a série záblesků nalevo od něj ho vrátily z jeho zamlženého stavu zpět do reality. A Severus uslyšel ten známý, vysoký, perlivý smích.

To byla ona! Musí to být ona! Temný Pán nikoho nikdy neobdařil větší důvěrou.

Pevněji sevřel dlaň okolo hůlky a vběhl do dýmu, směřujíc směrem, odkud s větrem přicházel smích.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel sedm a dvě