Desiderium intimum 68/3

Napsal Severus versus Alan... (») 30. 7. v kategorii Desiderium intimum, přečteno: 45×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinedesiderium-intimum-sima-akai.png

DI - kapitola 68. - část III.

Evidentně měl strategii, ale pravděpodobně zapomněl, s kým měl tu čest…

 

"Pěkný pokus," odpověděl klidně Severus, jeho hlas se lenivě nesl. "Nepřišel jsem s tebou diskutovat. Mám lektvar. A dobře víš, že dobrovolně ho nevydám. A já na druhou stranu dobře vím, že jsi ochoten porušit rozkazy Temného Pána, jen abys pomstil smrt ženy a šílenství syna. Cokoliv udělám, i tak nás čeká boj. Víš, že já se nevzdám, a ty rovněž ne. Což nás vede do slepé uličky, kde jeden z nás bude muset nakonec ustoupit."

 

Na Malfoyově tváři se objevil krutý úsměv.

 

"Na jedno jsi zapomněl, Severusi. Mám tu jistou výhodu. Jestli mě zabiješ, nikdy se k Potterovi nedostaneš. Kdokoliv z nás dvou v tomto boji zemře, já vždy zvítězím."

 

Severusovi oči se přimhouřily a připomínaly dvě temné štěrbiny.

 

"Proč myslíš, že stále dýcháš? Evidentně jsi zapomněl, že zabití soupeře není jediný způsob vítězství. Jakmile z tebe dostanu všechny informace, bude mi potěšením sledovat, jak se připojíš ke svému synovi," řekl a udělal krok k němu. "Ale nesetkáš se s ním ve svých nočních můrách. Oh, ne… Ty, Luciusi, máš úplně jiné strachy, že? Poznal jsem je všechny a nebudu váhat je použít."

 

Malfoyova tvář zbledla, ale velmi rychle se ovládl.

 

"Oh, ne, Severusi. Dnes mi zaplatíš za všechny své činy. Zaplatíš za všechno, cos mi vzal a za všechny chyby, kterých ses dopustil."

 

"Ty jsi za svou chybu zaplatil nejvyšší cenu." Severusův pohled zabloudil na Luciusovu ruku, na které se nacházelo Temné Znamení. "Což já nehodlám."

 

Malfoyova tvář se zkřivila bolestí a Severus věděl, že se mu podařilo zničit jeho přehradu a vlny horké nenávisti, které se objevily v šedých očích, se vylily z Luciusova hrdla hlasitým, pronikavým výkřikem:

 

"LACRIMA!"

 

"Protego Maxima!" Vykřikl Severus a zastínil se před paprskem Malfoyovi kletby.

 

Nejsilnější magický štít se rozpadl jako sklo pod náporem kletby, nasáklé touhou po pomstě.

 

Severus klopýtnul a udělal několik kroků dozadu, jak se snažil chytit rovnováhu, když se v té chvíli ozval od Luciuse ohlušující výkřik:

 

"AVADA KEDAVRA!"

 

Nedokázal chytit rovnováhu, aby mohl odskočit. Zelený paprsek kletby udeřil Severuse silou rozjetého vlaku, vyhodil jeho tělo nahoru a několikrát ho obrátil ve vzduchu, než spadl tváří na zem.

 

Padlo ohlušující ticho. Všechno se zastavilo, zamrzlo v naprosté nehybnosti, jako by se i vítr obával přiblížit k temné postavě ležící na zemi.

 

Lucius spustil hůlku a široce otevřenýma očima se díval na nehybné tělo. Vypadal, jako by nedokázal uvěřit tomu, co udělal. Ale velmi rychle se na jeho zaskočené tváři objevil výraz naprostého triumfu.

 

Zamířil k tělu ležícímu na zemi a usmíval se s krutým uspokojením. Černý, zablácený plášť ho zakrýval, když se nad ním Lucius zastavil, naklonil se nad ním a pronesl jedovatým tónem:

 

"Říkal jsem ti, že zaplatíš. Myslel sis, jak jsi chytrý, že? Kde je teď tvá mazanost, ty žalostný zrádce? Nikdy jsi mě nemohl porazit. Nikdy. A Temný Pán mě určitě odmění, když mu osobně přinesu lektvar."

 

Schoval svou hůlku do záhybu šatů a natáhl ruku k tělu, aby ho prohledal. A v té samé chvíli mu tvář zbledla, když se jeho dlaně zanořily do černého materiálu šatů a pronikly jimi jako studenou vodou.

 

Jemný závan magie ho zašimral na zadní části krku, a pronikl do jeho těla jako ledový dráp, který ovládl všechny jeho nervy. Jeho nohy a ruce sebou škubly a on spadl na záda, dívajíc se široce otevřenýma očima, plnýma nesrozumitelné hrůzy.

 

Černě oděné tělo vedle něj zvolna mizelo a v tu samou chvíli se vedle Luciuse objevila postava, která jako by vystoupila z ničeho.

 

Severus zazátkoval lahvičku, která odstranila účinky Chameleoního lektvaru, a schoval ji do svých šatů. Podíval se na pomalu mizící stín sebe samého, a ve chvíli, kdy zmizel úplně, se na jeho tváři objevil výraz extrémní únavy a on se ohnul v půli, těžce dýchal, jako by byl náhle zbaven poloviny moci. Opřel se rukama o kolena a stěží chytal dech. Po chvíli se narovnal, znovu sáhl do svých šatů, vytáhl malou lahvičku a napil se.

 

To mu musí stačit. Nevěděl, v jakém stavu ho najde… musí schovat co nejvíc. Pro něj.

 

Lektvar mu pomohl, rozléval v jeho žilách plamenné teplo a cítil, že se jeho ztracená síla regeneruje. Ale i tak bude potřebovat chvíli, než opět získá svou plnou sílu. Stínové kouzlo udržované tak dlouho, si vyžádalo příliš mnoho moci. Ale vyplatilo se.

 

Pohlédl na nehybné tělo Luciuse Malfoye ležící na znak. Obvyklá kletba ochromení na vzdálenost několika metrů stačila, aby se muž stal naprosto neškodným.

 

I když mu musel přiznat, že se držel dlouho. Severus věděl, že nemůže použít kletbu jako první, jelikož by Lucius mohl spatřit dva paralelní paprsky a vše by odhalil. Musel obětovat svůj stín, aby utlumil mužovu bdělost. A povedlo se.

 

Nemohl riskovat otevřený souboj. Možná za jiných okolností… ale riziko bylo příliš velké. Kdyby se Luciusovi podařilo ho nějakým zázrakem zranit… nemohl to dovolit! Ne v situaci, ve které potřeboval všechny své síly, aby ho vytrhl z Jeho spárů.

 

Přiklekl vedle nehybného těla a díval si do rozšířených šedých očí.

 

"Kdybys svou chorobnou touhu po pomstě nasměroval proti tomu, kdo vydává rozkazy a je pravým důvodem všeho, co tě potkalo, a ne proti tomu, kdo rozkazy vykonává… možná by se celá tahle válka ani nestala. Ale tys nikdy nebyl schopen podívat se pravdě do očí. Byl jsi příliš zaslepený vlastní, samozvanou výpravou a vztek tě pohltit zevnitř. A to tě dovedlo k pádu." Severus se naklonil ještě níže, ponořil svůj pohled do mužových černých zorniček a přiložil hůlku k jeho hlavě. "A já zajistím, že si to budeš navždy pamatovat. To bude tvé pokání."

 

Severus zavřel oči, zhluboka se nadechl, a cítil, jak ho brnění na spáncích a třes prstů opouští. Díky lektvaru se jeho síla regenerovala desetkrát rychleji. Cítil, jak se vrací, jak ho vyplňuje teplem.

 

Minulo několik minut, než nakonec zvedl víčka. Čerň v jeho očích nabrala odstín inkoustového ledu, když zašeptal nízkým, mrazivým hlasem:

 

"Legilimens Evocis."

 

Jeho mysl se zanořila do Luciusovi rozbouřené mysli se stejnou lehkostí, s jakou se nůž noří do rozpuštěného másla. Ale tato mysl byla lepkavá a špinavá, a její stěny byly pokryty zaschlou krví.

 

Severus se nořil do hustého, páchnoucího moře vzpomínek a hledal odpovědi.

 

Kde je Potter? Kde je Temný Pán?

Očekával, že je najde ihned, jakmile začne hledat… ale nic se nestalo. Ale musí tu přece někde být! Jestli byl Lucius jediný, kdo věděl o místě pobytu Temného Pána, měla by tato vědomost plout přímo na povrchu jeho mysli. Měla by vyplynout hned, jakmile ji Severus přivolal. Proč se nic nedělo?

 

Sestupoval čím dál níže a níže, nořil se procházejícími obrazy a vzpomínkami, plul rozhovory a myšlenkami, hledal, hledal čím dál hlouběji a hlouběji…

 

Najdeš mě… jakmile to získáš. Dozvím se to. Nehledej mě. Čím míň víš, tím lépe. Severus je chytrý. Dej si na něj pozor. Nemůže mě najít. Přijdeš ke mně, až nadejde čas.

Jak, pane? Jak se to dozvíte? Jak se k vám dostanu?

Jen ty ke mně můžeš přijít. Nikdo jiný. Je jen jedna cesta. Najdeš způsob. Jen nejvěrnější můžou nalézt cestu. Nikdo kromě tebe ji nebude moct použít. Nikdo kromě tebe.

Hlouběji. Ještě hlouběji.

 

Přes zoufalství a šílenství. Přes vraždy a paralyzující strach.

 

Kde to bylo? Musel mu dát nějakou nápovědu! Malfoy musí vědět něco víc!

 

Ale čím hlouběji šel, tím více se vzdaloval. Cítil, jak ho naplňuje hněv, spalující svým žárem vše, co potkal. Vzpomínky, které mu nechtěly dát odpověď, vzplály.

 

To nebylo možné. On byl jeho klíčem. Kde jsou ty zasraný dveře? Kde?!

 

Hledal v temnotě, tápal, úplně ztracený v nejtemnějších zákoutí otrávené mysli, aby nalezl to, co hledal, a jeho zuřivost se zvětšovala s každým okamžikem.

 

Dveře se před ním zabouchly, ale on je rozrazil a hledal dál a hledal… až nakonec všechno zmizelo, potopilo se v bezhlasném tichu a neproniknutelné temnotě, a on se na poslední chvíli vynořil z mrtvé mysli, lapal po ledovém vzduchu a snažil se ovládnout závrať. Jeho pohled se zaostřil, když se podíval na nehybnou tvář Luciuse Malfoye. Z jeho nosu tekla krev a oči…

 

"Sakra!" Zaklel Severus, opřel si ruce o kolena a spustil hlavu, aby nabral dech. Ještě jednou se podíval do šedých očí.

 

Nebylo pochyb. Byly mrtvé. Jemný šepot mysli utichl, a když se ji Severus snažil zachytit, už tam nebylo nic.

 

Zabil ho.

 

Severusovi oči se naplnily temnotou.

 

Merline, opravdu ho zabil! Jedinou osobu, která ho mohla dovést k Temnému Pánovi!

 

Pohltil ho děsivý vztek. Přestal se kontrolovat, teď už nezůstalo nic, co by ho dělilo od té vroucí lávy, která se vařila v jeho mysli od chvíle, kdy zjistil, že se Potter vydal Temnému Pánovi.

 

"JAK?" Zařval a udeřil pěstmi do mrtvého těla. "Jak jsi ho měl kontaktovat?! Jak ses měl k němu dostat?! JAKÝM ZPŮSOBEM?!"

 

Tady to nemohlo skončit. Prošel toho tolik, dostal se tak daleko, jen aby narazil na zeď, kterou žádným způsobem nemohl překonat?

 

"Jak by věděl, že máš lektvar? Jak by to mohl poznat?"

 

V tu chvíli se jeho oči prudce rozšířily. Zarazil se, a připomněl si zlomek rozhovoru, který uslyšel v mysli své oběti:

 

Jen nejvěrnější můžou nalézt cestu…

 

Jediným trhnutím vyhrnul rukáv svých šatů a podíval se Temné Znamení.

 

Stále si pamatoval bolest, kterou cítil, když ho znamení upozornilo na návrat Temného Pána. A ten pocit, když se přemístil do neznáma, nemajíc ponětí kam míří a kde se nachází, a objevil se přímo před ním. Jako by Temné Znamení bylo jakýmsi neviditelným vláknem, které ho spojovalo s Temným Pánem.

 

To jsou ty dveře!

 

Téměř jako ve snu popadl Malfoyovu hůlku, a zvedl rukáv jeho šatů, aby odhalil výrazný znak lebky a hada.

 

Přitiskl konec hůlky ke Znamení a zavolal ho.

 

Odpověď přišla téměř okamžitě. Znamení se začalo hýbat, jakoby se vlnilo na kůži.

 

Volání. Směřované jen jedné osobě. Jen Malfoyovi.

 

Severus schoval Luciusovu hůlku v záhybech svých šatů, vytáhl svou, chytil mužovu paži v železném stisku a… následoval Volání.

 

Svět se rozplynul.

 

Odpověď na Volání Temného Pána se nepodobalo klasickému přemístění. Spíše se jednalo o krkolomnou jízdu velmi úzkým a strmým tunelem v naprosté tmě mezi Temným Pánem a Smrtijedem, kterého k sobě zavolal.

 

Kdyby byl Severus sám, přistál by na nohou, jak to udělal v minulosti už mnohokrát. Ale cestování takovým způsobem s mrtvým tělem bylo o mnoho obtížnější, a jakmile se mu svět objevil pod nohama jako koberec, Severus dopadl na tvrdou, chladnou zem, napůl rozdrcený váhou Luciusova bezvládného těla.

 

První co pocítil, byl ledový, pronikající chlad, vnikající mu do těla jako tisíce malých jehliček. Než závrať ustoupila, spatřil nad sebou moře temných, páchnoucích postav vznášejících se vzduchem.

 

Mozkomoři!

 

Shodil ze sebe mrtvé tělo a zvedl se na loktech, bleskově se rozhlédl po zmrzlé zemi kolem něj, pokryté jemným třpytivým mrazem.

 

A v tu chvíli spatřil černé prameny, rozsypané uprostřed stříbrné bílé jinovatky… a bledou, nehybnou tvář… a rozbité, křivé brýle… a oči. Zavřené.

 

Severusovo srdce se zastavilo jediným prudkým, bolestivým úderem a svět se zmenšil na velikost těch dvou očí zabalených černými řasami.

 

Kromě nich nic neexistovalo. Jen prázdnota.

 

A v tu chvíli se řasy zachvěly, zavřená víčka se zvedla a svět vyplnila zeleň.

 

A Severus mohl znovu dýchat.

 

Znovu se ocitl ve světě, ve kterém toužil žít. A už nikdy nedovolí, aby mu ho někdo vzal.

 

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel dvanáct a dvanáct